VLOG: DAY IN LIFE (MEALS, ARMS WORKOUT, DOGS, CINEMA)

Olé olé, konečně se zase hlásím s novým videem, což si po takový době zaslouží skoro potlesk nebo taky pár facek. Natáčeli jsme s Kubou náš včerejší pohodovej den v Hradci, takže můžete shlédnout co jsem si vařila, jaký cviky jedu na záda, ruce a ramena, jak neposlušný mám pejsky a pár dalších blbůstek. Doufám, že se pobavíte, minimálně u těch nepovedených záběrů na konci!

HOW TO DEAL WITH WORKOUT&EATING; FRUSTRATION

Věděla jsem, že tenhle článek napíšu, protože jsem si naprosto vědoma toho, že momentálně je přesně to období, kdy spousta z nás propadá frustraci a neví, jak z toho ven. Věděla jsem, že chci sepsat to, co pomáhá mně, ale věděla jsem, že musím počkat na ten moment, kdy si budu jistá, že jsem z toho venku a že jsem zas schopná šířit pozitivno.

Long story short…Po cestě z dovolený jsem se těšila, jak najedu zpátky na svůj režim, protože jsem byla fakt spokojená s tím, co jsem se sebou udělala, jenže to se jaksi nepodařilo. 

Byla jsem až moc rozežraná a bylo léto. 

Léto, kdy si chce člověk všeho užívat mnohem víc než dřív, kdy chce sedět na zahrádkách v centru a upíjet drink, kdy si chce dát obden dva kopečky zmrzliny a kdy se nikomu moc nechce trávit hodiny ve fitku, kde je buď vedro k padnutí nebo naopak zima z klimatizace. Neříkám, že jsem se vykašlala na cvičení, ale snížila jsem intenzitu a dala přednost mnoha jinejm věcem. Nemyslím si, že to byla chyba, udělala bych to znova, kdybyste mě hodili o ten měsíc a půl zpátky, ale logicky přišly následky. Překročila jsem hranici, do který jsem si užívala ten volnej režim a byla spokojená a začala jsem se cítit mizerně, začalo mě štvát, že mi je zas všechno těsnější, že už mám zase ty bůčky, co se mi podařilo osekat, že nejsem schopná ani jeden den jíst čistě, protože mám pořád na něco chuť a jako třešinka na dortu přišlo samozřejmě snížení výkonů ve fitku a tím pádem nechuť tam být a o cokoliv se snažit. Jsem si jistá, že tímhle frustrujícím obdobím si projde každej, kdo na sobě maká, ať už proto, že povolí na tak dlouho, jako já nebo proto, že se zasekne na mrtvým bodě nebo prostě proto, že už je to všechno moc velká rutina. Těch důvodů je několik a způsobů řešení taky. Já bych se s Vámi dnes ráda podělila o to, co pomohlo mně.

FOOD DIARY #3

Krásné pondělí Vám všem! 

Právě dnes mi konečně zase začíná pořádný režim, kdy budu mít pod kontrolou svojí stravu a budu si pár týdnů počítat makroživiny, abych se do toho zas dostala a uměla to pak časem odhadnout od oka, protože po tom volným měsíci a půl, kdy jsem nedodržovala v podstatě vůbec nic, obden jedla zmrzlinu, chodili jsme do kaváren a restaurací a i na doma si kupovali dobroty, fakt nutně potřebuju tvrdej dohled. Už se ani necejtím dobře a to je přesně ten moment, kdy se to musí podchytit a něco s tím udělat. Doteď se mi ale nashromáždilo hodně domácích jídelních fotek, tak bych Vám je ráda ukázala a ode dneška začnu fotit jídla z novýho režimu a jakmile si trochu zvyknu, natočím i video What I eat in a day. Tak pojďme na to a doufám, že jste akorát po jídle, haha!

FOOD SHOPPING TIPS

Článek s tipama na nákupy jídla jsem měla v plánu napsat už včera. Nečekala jsem ale, že den předtím přijdeme s přítelem z oslavy ve 4 ráno a já pak strávím celý sobotní odpoledne a večer na nákupech s mamkou. To jen na rychlo k vysvětlení, proč se tady objevuje článek v tak nezvyklou dobu. No a k tý nezvyklý době přidáme teda i nový téma. Poměrně často se mě v komentářích a na instagramu ptáte, kde kupuju to-a-to, jaký příchuťe toho-a-toho a obecně jestli mám tipy na nějaký eshopy s jídlem, hodně věcí jsem odkoukala od mamky, která vždycky přijde s nějakou vychytávkou a dobrotou a několik věcí jsem objevila samozřejmě díky spoluprácím, což je paráda. Co se týká kamenných obchodů, nakupuju ráda v Bille, pro žitnej chleba, vločky a mražený maliny chodím do Lidlu a nikdy neodolám návštěvě Delmartu a M&S. Moc ráda mám i bioprodejny, třeba hradeckou Bazalku (která má vlastně i eshop). V těch největších vedrech jsem byla líná chodit na velký nákupy potravin, takže jsem začala využívat i Rohlík.cz a rozhodně v tom jen tak nepřestanu, protože pohodlnost nade vše. A co se týká dalších eshopů, tak samozřejmě Aktin a potom ještě Lifefood (ten dodává i do většiny zdravých výživ). 

No a pojďme už na konkrétní věci!

MBPFW LOOK TWO

Málem bych zapomněla, že tady mám ještě nachystané fotky mýho druhýho outfitu z fashion weeku. Přesně jsem věděla, že si tyhle boty musím vzít, protože v běžný dny na ně uplně odvahu nemám, jsou přece jen trochu šílený. Jsou ale díky velký platformě super pohodlný a zvládla jsem v nich i běhat, protože samozřejmě zase pršelo – to je totiž jistotka, když máte podpatky a po dlouhý době do rovna vyžehlený vlasy. K botám jsem zvolila volnější společenský kalhoty, průhlednou bílou košili s dlouhou zelenou vestou a doladila to zlatými detaily a přidala oblíbenou mini-kabelku z Bati, která mě tenkrát stála asi dvě stovky a nechápu, proč ji nemám ve víc barvách, protože ač je maličká, dám do ní v pohodě i foťák.

Jsem zvědavá na Vaše názory na tenhle outfit, vzhledem k tomu, že na minulej fashion weekovej byly názory hooodně rozporuplný.

ONE DAY IN KRUMLOV

Když jsem po dvou hodinách jízdy autem na benzínce zjistila, že moje kabelka s foťákem a peněženkou jaksi zůstala doma v chodbě, myslela jsem, že mě omejou. Co jsem to za blogerku, když si na výlet do Krumlova zapomenu základní výbavu?! Myslela jsem teda, že holt nebudou fotky a nebude článek, nakonec jsem se ale rozhodla Vám sem hodit aspoň pár těch z telefonu, protože tohle město si vlastní článek zaslouží. Krumlov je moje srdcovka už několik let, byla jsem tam několikrát na výletě s rodičema a jednou jsem ho taky projela na vodě, což bylo asi ze všeho nejlepší. Někdy jsem tam byla jen na otočku, někdy s přespáním k kempu. Kouzlo to mělo vždycky a tentokrát tomu nebylo jinak. Kdybyste se mě zeptali na mý nejoblíbenější český města kromě Prahy, tak je to jednoznačně Hradec, Olomouc a Český Krumlov. A všechny tři města máte projitý za pár hodin, takže se Vám takovej výlet nemusí ani nijak prodražit. 

Tak jestli jste zvědaví, pojďte se mnou omrknout moje oblíbený místa.

START-UP OF THE MONTH – BLOUDÍCÍ KAVÁRNA

Přeju Vám krásnou neděli a vítám Vás u článku, na jehož tvorbu jsem se moc těšila. Doufám, že většina z Vás zaregistrovala tenhle krásnej projekt, kterej jsme zavedli v Elite Bloggers. Každý měsíc jedna z blogerek uvede na svém blogu vybraný start-up, který podle nás stojí za zmínku a zaslouží si to počáteční nakopnutí, aby se o něm vědělo a mluvilo. U několika holek jste si tak už mohli přečíst o nadšencích, co se rozhodli skočit po hlavě do tvorby něčeho vlastního a tentokrát přišla řada na mě. Start-up, který Vám dneska představím je navíc ještě trochu speciálnější, než ty předchozí. Nejedná se totiž o jednoduchou rovnici typu něco umím, takže to zkusím vyrábět ve větším množství a prodávat, ale jedná se o projekt, který dává druhou šanci lidem, kteří už jednu nějakým způsobem promarnili. Lidem bez domova. Pro začátek Vám prozradím to, že se jedná o projekt spojující naději pro bezdomovce a servírování luxusní výběrové kávy. 

Zní to zajímavě, co? Tak se pojďte se mnou, formou rozhovoru s jedním z tvůrců tohoto projektu, podívat na celý ten příběh!

GASTRO TIP: KAVÁRNA KOČIČÍ

O tom, že jsem totálně milovala hradeckou kočičí kavárnu, určitě víte. Ta se bohužel zrušila a bylo otázkou času, kdy se mi podaří objevit nějakou jí podobnou. A dnes odpoledne se to povedlo a já jsem z toho tak nadšená, že se o to s Vámi musím takhle hned podělit! Kavárnu Kočičí jsme našli v Karlíně, pár kroků od zastávky Karlínské náměstí. Jasnou volbou bylo v tom horku ledový kafe a a na ukojení mlsných chutí mrkvovej dort. A spousta kočiček na mazlení. Na stolečku jsme našli i "manuál", kde byla každá kočička popsána včetně toho, co má ráda, jestli se smí hladit a zvedat a tak dále. Třeba i to, že jedna kočičí dvojce miluje dorty, tomu jsme se nejdřív jen zasmáli a pak jsme o dort málem v pikosekundě přišli :D. Celej prostor kavárny na nás působil neuvěřitelně vlídně, takovej ten jinej svět, milá obsluha, velkej výběr dortů i pití a s možností sojovýho mlíka. Prostě ťipťop!

MBPFW – FAVS BY ODIVI AND LUKAS MACHACEK

Původně jsem myslela, že ty fotky fotím jen pro sebe a zahrnu je třeba do nějakýho Week in pictures, ale u minulýho článku vyjádřilo hodně z Vás zájem právě o detailnější dojmy z fashion weeku a já se proto rozhodla se s Vámi o ně podělit a ukázat Vám na fotkách svý oblíbený kousky z přehlídek ODIVI  a Lukáše Macháčka. Jsem si jistá, že při prohlížení fotek na první pohled poznáte, kdy už se jedná o fotky druhého jmenovaného. Jak už jsem zmiňovala minule, na fashion week jsem se dostala poprvé a hrozně si tý příležitosti vážím. Zpětně mě trochu mrzí, že jsem nevychytala přehlídek víc, ale tý negativní náladě se mi v neděli nedařilo vzdorovat a v pondělí jsem ještě prošvihla Polanku, protože jsem potřebovala stihnout vlak. ODIVI a Macháčka jsem si ale užila uplně na maximum, každej model mě bavil a celý přehlídky byly skvěle zorganizovaný a atmosféra uplně pohlcující. Moc se mi líbily i prostory, bílá garáž a stříbrný dveře holt nemůžou vypadat špatně. No a co se týká dojmů z návštěvníků, tak po lehkém prvnotním zděšení z mnoha outfitů a hlavně výrazů lidí typu "královna světa", jsem se od toho další den dokázala odprostit a všímat si právě jen detailně vyladěných outfitů, o který nebyla nouze. A taky jsem se přestala srovnávat s těma, co vypadaj naprosto dokonale, bohatě a světaznale, haha. Nejspíš bych nad východem mohla stát hodiny a beze slova jen pozorovat lidi, protože tolik zajímavých kreací jen tak člověk neuvidí. Spousta se mi toho zdála přestřelená, ale k někomu to prostě šlo. A přiznejme si, každý z nás, kdo by dostal možnost vynést na takovou akci extravagantnější model od návrháře, určitě by do toho šel. 

Užijte si fotky a dejte mi vědět, jak na Vás zapůsobily.

MBPFW LOOK ONE

Fashion week je za námi a ze všech online kanálů blogerek, časopisů a webu sledujících módu a české designéry se valí kvanta fotek, videí a dojmů. Vím, že když jsem toho loni absolutně nebyla součástí, přišlo mi to přehnaný a otravovalo mě to. Letos si ale hrozně užívám, co za outfity lidi ukazujou, jak hodnotěj jednotlivý přehlídky a celý to dění okolo. Poprvé jsem totiž měla díky Olympusu možnost se podívat všude, kde se mi zachtělo. Naplánovala jsem si tak účast na dvou dnech a upřímně řečeno – nakonec jsem myslela, že zůstanu jen v posteli a na všechno se vykašlu. Posledních pár dnů se totiž moje nálada pohybuje na bodu mrazu aniž bych tušila čím to je, což mě vytáčí ještě víc, protože takový věci se mi normálně nedějou. Každopádně určitě znáte tu náladu, kdy štvete sami sebe, štvou Vás všichni okolo a nejradši byste trávili celý dny u seriálů v posteli (btw, Stranger Things jsme s Kubou zvládli shlédnout za 1 den a je to totální pecka :D) a poslední na co máte náladu, je se vystajlovat na akci, kde jste nikdy nebyli a kde to bude jeden módní guru vedle druhýho. Usoudila jsem ale, že si takovou příležitost nemůžu nechat ujít a tak jsme s přítelem vyrazili. Samozřejmě pršelo  a když jsme schovaný pod střechou nakukovali zpoza rohu ke vchodu do garáží Kotvy, kde se přehlídky konaly, zůstala jsem tam stát několik minut uplně zkoprnělá a rozhozená. Jsem člověk, co fakt blbě snáší nový situace, natož ty, ve kterejch se necejtí dobře a je celej nejistej. A situace, kdy máte vejít mezi lidi, co vypadaj, jak když vyskočili ze zahraničních módních magazínů (nebo taky třeba z blázince), je rozhodně jedna z nich. Uvolnit jsem se dokázala až po přehlídce, když jsme dofocovali tenhle outfit a před náma byl jen už raw dort a pak ta postel se seriálama. Každopádně další den jsem si užila o sto procent líp, takže šlo fakt jen o ten strach z neznáma a o to, že jsem prostě někdy až moc nerváček. O dalším dni Vám ale povím až příště, teď ještě rychle k outfitu – na instagramu jste mi chválili triko, to mám od Kuby ze Zary a jsem z něj naprosto odvařená, k němu jsem zvolila úzkou mini, zlatý kožený Toms psaníčko, po který jsem koukala už půl roku a Vagabondy, který na mě asi uvidíte teď pořád, protože jsou stejně pohodlný jako jsou cool! Tak co vy na to?

PRAGUE LIFE

Partly Elite Bloggers Content Marketing

Docela mě baví, jak strašně se lišej moje dny v Hradci a dny v Praze. V Hradci si krásně odpočinu, všude chodím pěšky, jsem hodně v přírodě s psama, vařím si v klidu, mám spoustu času na všechny povinnosti i koukání na seriály… Zatímco v Praze jsem totálně v jednom kole a to nejspíš i proto, že jedna aktivita je na půl dne, když k tomu připočtu cesty a všechno to okolo. Každej večer padám do postele uplně zničená a v hlavě si přemítám, co mě čeká další den a jestli by náááhodou nešlo něco z toho odložit na jindy. Sice mám občas pocit, že v podstatě žiju v metru a že si ty všechny aktivity ani nestíhám uvědomit, ale na druhou stranu si to užívám, je skvělý být v jednom kole, každou chvíli se s někým potkávat, být v kontaktu se spoustou firem, těšit se na fashion week a užívat si míst, který v Hradci prostě nemám. No a dnes bych Vám zas ráda ukázala takovej souhrn fotek a toho co jsem za uplynulej tejden zažila a ochutnala. Week in pictures jak ho snad dávno znáte 🙂

HAPPY KIDS IN JUMPPARK

Včera jsme s přítelem vyrazili do JumpParku a já jsem z toho ještě dnes tak nadšená, že jsem se rozhodla se s Vámi o ten zážitek podělit a ukázat Vám pár vtipných fotek. Pokud se sem ale chodíte vyloženě pokoukat líbivýma kvalitníma fotkama, tak radši článek neotevírejte, tenhle je totiž trochu víc "real-life" a jde mi hlavně i to, abyste viděli, jaký štěstí a radost z těch fotek vyzařuje, protože si myslím, že v tomhle případě Vás to zaručeně naláká víc! Já jsem kdysi chodila na jumping ve formě lekcí s trenérkou a když jsem zjistila, že je v Praze tahle obří hala, kde se člověk dokonale vyřádí, několik týdnů jsem otravovala s tím, ať už tam jdem. Předevčírem večer jsem konečně sedla k rezervačnímu systému a na další den nám zamluvila jednu hodinu. Rezervace jsou mimochodem naprosto nutný, protože to má omezenou kapacitu, aby mohl skákat každej a nemuseli jste se s někým střídat, takže naslepo Vás tam prostě nepustěj. JumpPark najdete ve Strašnicích a za hodinu zaplatíte jako student 170,-. Přišlo mi to nejdřív jako dost peněz, ale zpětně uznávám, že to za to jednoznačně stojí, nepamatuju si, kdy jsem byla naposled tak moc vysmátá, unavená a pře-endorfinovaná. Co se týká organizace, tak kapacita lidí v naší hodině byla vyčerpaná a přitom jsme se s nikým nepletli a nikde nemuseli čekat. Hlavně v zadní rozlehlé částí je těch trampolín snad 50 vedle sebe. Vpředu jsou pak tři na skoky do molitanů (kam se mi jednou povedlo zajet tak hluboko, že jsem se nemohla vyhrabat ven a molitan vykašlávám ještě dnes! :D) a pak ještě prostor pro basket a vybíjenou na trampolínách. Rozhodně si teda vyberete a rozhodně si taky během tý hodiny budete muset chvíli odpočnout. Je to slušná makačka, já se zezačátku docela bála a bolely mě kolena, jak to bylo pro mě nezvyklý, ale zhruba po čtvrt hodině už jsem se aklimatizovala a skákala jak ďas. A padala. A padala. A padala :D. Protože mi pak vždycky najednou vypověděly nohy a šla jsem k zemi.

No a konec zbytečných slov, mrkněte dál na ty fotky, ona z nich ta radost je cítit! :))