
Jsem přesně ten
typ člověka, co si
písničky oblíbí hlavně kvůli
textu, kvůli nějaký
události, co s písničkou souvisí nebo na co sedí, popřípadě proto, že se na ní prostě dobře
tancuje. Takových je většina. Pár týdnů zpět mě ale
dostala do kolen Sia a její Elastic Heart. Poprvé jsem ji slyšela i s
klipem, který zabral veškerou moji pozornost, naskočila mi z něj
nepříjemná husí kůže a musela jsem to vypnout. Jednou večer po cestě z města jsem si jí ale
pustila do sluchátek a najednou jsem měla pocit, že se
všechno zastavilo, že bych měla
zavřít oči a v tom studeném zimním večeru se jen točit se kolem dokola s roztaženýma rukama. Nechápala jsem, kde se ten pocit vzal, nikdy jsem žádnej song
neprožívala, chápete? A teď najednou
jo. Teď jsem schopná ho poslouchat
pořád dokola, nevnímat text a jen z toho
cítit to něco, co v tom prostě je. Dokonce i ten klip jsem si nakonec
oblíbila, hlavně tu
holčičku. A to, že jsem si ve vlaku po dlouhé době vzala
časopis, kterej byl plnej článků o válkách a dalších věcí, co mě
vůbec nezajímaj a uprostřed toho byl článek o Sie, o jejích začátcích, o závislosti na alkoholu a dalším pokusu o dobytí hudebního světa, o nalezení malé tanečnice a o ikonických blonďatých parukách rozhodně
nevnímám jako
pouhou náhodu! Co vy,
víte o čem mluvím, zažili jste to s nějakou písničkou
taky?
A co se outfitu týká, zvolila jsem tentokrát docela černou kombinaci, ty šaty jsem si naprosto oblíbila, kabát tahám taky pořád, Darek už ho uplně nesnáší (no dobře, nelíbil se mu od začátku!) a docela si užívám tuhle hezkou slunečnou zimu, kdy jsou sluneční brýle pomalu nutnost a ráno mě budí sluneční paprsky, místo otravnýho budíku ještě za tmy.